NA HLAVNÍ CHRÁM SV. VÍTA.

Chráme králů, chráme náš,

Jenž se oblak dotýkáš,

Tys ten velký oltář vlasti,

Náš kde národ s božskou slastí

Hospodinu oběť pálí,

Českým hlasem Tvorce chválí,

Chráme Vítův – chráme náš!

V lůně svém, o chráme náš,

Svaté kosti Čechů máš,

Tam dlí Václav, české kníže,

Jenž svůj národ s nebem víže,

Prosby jeho k trůnu dává,

Drahé plémě své zastává,

Trůne vlasti – chráme náš!

Staroslavný chráme náš,

Vojtěchovy žalmy znáš,

V „pomiluj ny“ jeho víra

Plála k „spáse všeho míra“

A duch jeho pobožnosti

Obletuje drahé kosti

Čech, Sione – chráme náš!

Hrobko Jana – chráme náš,

Jazyk – věkům dochováš,

Zvony – jazyky tvé valné

Volají div v světy dalné,

Pětihvězdné Jan ve záři

Žehná národ s božskou tváří,

Zve ho k tobě – chráme náš!

Věž tvá prst je, chráme náš,

Jímž let ducha znamenáš,

Tvé oblouky temnoleské

K sepnutí zvou rámě české,

Aby národ Tvorce vzýval,

„Svatý Václave“ zazpíval;

O stůj věčně – chráme náš!