Na hlavu Ibise ze zřícenin Karnackých.

Jakým divem, osudu jakou změnou

přišel’s z rumů karnackých dlouhou poutí,

vírem vln i tisíci rukou lidských,

mystický ptáku

v tichou jizbu básníka, samotáře,

jenž dnes v tvoje upírá slepé oko

živé svoje s otázek celým davem,

úžasu plný?

Kolem zobce, zakřiven jenž se sklání,

v tváři tobě podivný hraje úsměv,

ploská hlava, zčechrané spánky zdají

v závoj se skládat,

jakým Isis halila svoje taje,

cos v tvůj profil padlo z něj, divný ptáku,

v slepých očích utkvělo, v krku laloch

usedlo s šklebem.

Jaká léta, o kterých tucha mizí,

tupou zřel jsi do světa zřítelnicí

v serapeu v hlavicích starých sloupů,

ornament prostý.

Patřil’s věky v aleje sfing a bohů,

kteří klidně seděli v posách věčných,

slyšel’s jistě v mystických jitrech lidstva

Memnona zpívat.

Kolem tebe v půlnocích hvězdotkaných

křídly tloukl Ramsesův sup, řval Apis,

v stáda gazel k pramenu prchajících

Anubis štěkal.

Viděl’s voje neshledné domorodců,

kterak táhly na lodích svatým Nilem,

ve dnech svátků věnčeny, slyšel’s břeskný

pozounů hlahol.

Viděl’s davy v průvodech plných smutku,

kterak vezli mrtvého, v starý byssus

pohřbeného v pyramid tichou kobu

k věčnému spánku.

Viděl’s, kterak Osiris zlatou misku

soudu zvedá, jestřábí oko mhouře,

váha padá – rozličných jeho skutků

zločiny těžká.

Viděl’s, prožil’s nesměrné ticho pouště,

divý Samum vybouřiv když leh v písek,

pohřbiv jeho peřejí pohyblivou

zástupy vojska.

Viděl’s pouští karavan dlouhá stáda,

krky vzpjaté velbloudů v trapné žízni,

hledajících oasu v palmách, kde snil

Jupiter Ammon.

Viděl’s mrtvé oživnout náhle písky

krokem vojů velkého Alexandra,

slyšel’s davu jásání i smích hetér

v lesbické flétny.

Prošla léta oddechu, líné prázdně,

patřil’s pouze do nocí lunojasných

v růžná jitra, v západy plné nachu.

Šilhavým okem

snad jsi zahled’ lodičku Kleopatry,

v jejímž klíně zemdlena spala hlava

Antonia, na vahách co se třásly

osudy světa!

Zda jsi zvěděl v stoletích tupé dumy,

jaké nové povstaly boje lidstvu,

zda jsi zvedl ztrnulá víčka svoje,

vnořená v snění?

V jakých půtkách Evropa mladá chví se.

Kristův kříž co mystické rámě vztáhnul

plné stínů, podobných tvým, je sypal

v orgie plesy?

Jakých bojů, zápasů dlouhé řady

rvaly, draly člověka cestou věků,

nežli stanul tváří v tvář Bounaberdi

pyramid štítům?

Nová doba zkoumání, vědy, práce

začla potom, oživly rozvaliny,

přišel vědec s vyzáblou přísnou tváří,

čísti vše runy.

Přišel Hebrej zchytralý, ziskuchtivý,

přišel kupčík Angličan v masce vědy,

dral, rval, sbíral, v obrovský změnil bazar

Luxor i Karnak.

Tenkrát asi Ibise dumná hlavo

byla’s hákem stržena s hlavic sloupu,

bledá missis koupila za groš tebe

s Baedeckrem v ruce.

Jakou cestou do krámu vetešníka

přišla’s, nevím, tuším jen, kolik rukou

tebe lety drželo v chvějné dlani,

hádanku starou.

Než sem ke mně dospěla’s na můj stolek

mezi svazky moderních, starých věštců,

nežli já jsem pohroužil živé oko

ve tvoje mrtvé!

Stůj zde tedy! Básníka hlídej dumy,

uč jej staré, odvěké pravdě všeho.

Není možná v myšlenek nových dráze

zapříti kořen;

není možná strhati všecka pouta,

jež nás víží dědictvím k dávným dědům,

není možná zapříti staré světy,

nové kde pučí.

Vždyť jsme jedno. Odvěký, dlouhý řetěz,

v krvi naší pravěká síla bují,

jeden taj nás objímá, dáví, škrtí,

v kterém jsme bratři,

taj to hrobů, kterých byl’s věrným strážcem,

z nichž se vždycky obrodí nový život,

věčný přechod, hádanka nevyzpytná

Žití a Smrti!