NA HLUBINÁCH.

Mou loďku řada bílých líbá vln,

pad’ do nich měsíc snící stříbra pln.

Vanutí šera táhne nad hlavou

a ptáci usínají doubravou.

A květin vzduchem vůně těžký dech

se rozpjal v nevystihlých hovorech.

U břehu rozchvělo se rákosí,

a z dáli píseň touží kohosi.

Na vodách celují se lekníny,

a duše má se dívá v hlubiny...