NA HORÁCH

Na skalním tesu vrbice, mák,

v zeleni svahu kopretiny.

Vypráví vítr bouřlivák,

jak je svět na horách jiný.

Slunce tam zlatá přadena

v úkryty kapradin hází,

zlatem je cesta vroubena,

vystlána vůněmi mlází.

Les stojí jako v zakletí,

v modlitbě Bohu se koře,

naslouchá, až píseň staletí

zašumí z údolí k hoře.

Co se tu krásy prolíná,

co je v těch kořenech síly,

jež mocně v zem se zatíná,

k růstu a plodnosti cílí.

Z rodu té síly, jež vzdoruje

vichřici, hromu a blesku,

o místo na slunci bojuje,

o radost bez marných stesků,

z rodu té síly ať duši mám,

radostnou, silnou a smělou,

bez bázně rozpjatou k výšinám

i v smrti hlubinu ztmělou.