NA HORÁCH (III)

Zde na té stráni nejednou

spolu jsme stáli,

viděli zemi velebnou

táhnout se v dáli,

nad její krásou tolikrát

se zadumali,

a hudbě jejích linií

jsme naslouchali.

Hle, v popředí je Vysoké

a Příchovice,

dál kraj, kde v sny tvé hučela

kdys Kamenice.

Hor vzadu řetěz modravý

začíná Žalý,

přes Trosky, Bezděz k Ještědu

a Rálsku v dáli.

Snad nikdy nebyl krásný tak

obzor ten širý.

Tvůj kraj to byl, kraj lásky tvé,

kraj tvojí víry.

Ten horský kraj jsi míval rád,

když kvetly hořce.

Dnes by se chtělo zaplakat,

zaplakat hořce.