Na horách.

Krásná noc jak kříšťal průzračná,

nebe jakby povždy bez mračna,

jenom teplá rosa k zemi klesá,

jako lásky opozděné snění,

které vzavši cestu na nebesa

neblahého našlo odkojení.

Krásná noc, jak mládce sladký žal,

když své srdce v jiné pochoval,

jenom vítr hebké listy nese

uprchlému letu, – těžká píle –

vždyť se každý jako srdce třese

němou láskou z nevýslovné chvíle.

Krásná noc, jen orel mračna blíž,

černá křídla svoje spouští níž, –

potom strmou nad skalinou krouží,

jakby skrýše hledal v starém kmeni,

rána zazní – ohlas v dál se plouží,

orel v pádu bije o kamení.