Na horách.

Jde k večeru, a na horách se sněží; –

hory ty těžko mně v srdci leží.

Zas vzpomínky se staré v hlavě zvedly,

srdce mé kouzlem hor obepředly.

A dávno zavátý čas duší táhne; –

po něčem na horách srdce práhne.

Vstal luny srp a nad horami svítí; –

nemůže srdce hor zapomníti.

Noc průzračná, – sníh na horách se leskne; –

srdce mé div že si nezasteskne.

Tam na horách hrob – a v něm sladká žena,

závějí hlubokou zasněžena.