NA HORÁCH.

Na horách jsme byli spolu

zcela blízko u nebe,

až jsem strach měl, moje milá,

v tom vysoku o tebe,

neboť se mi často zdálo,

že už schází zcela málo,

aby v nebe nevzletěla

ta, již chci mít pro sebe.

Jasné hvězdy lákaly tě,

měsíc toužně k tobě zřel,

kdos neznámý modrý blankyt

nad vesmírem rozestřel

jen proto, by moje žena,

zmámena a okouzlena,

odletěla ubožáku,

který žhoucí láskou mřel.

Ale ty jsi byla spjata

pevným poutem se zemí,

mladé tvoje srdce kvetlo

krvavými růžemi

a v náruči rodné země

ztracena jsi byla ve mně

láskou, před níž bůh i satan

skloní se a oněmí.