Na horách.

Dnes bude letní večer vlažný, tichý,

hvězd dálné světy vzplanou na nebi;

zřím stíny z lesů vycházet jak mnichy,

jdou údolím, jsou plny veleby

a tratí se pak v páře mlhy šedé,

jež nad krajem své lehké roucho přede.

Teď země v chladu oddechne si ráda,

pokrytá prachem, žárem vyprahlá;

tam na svahu řvou teskně skotu stáda

kol hocha, jenž si novou píseň skládá

a jehož líc je hnědá, osmahlá.

Již ticho... Jenom za černými lesy

klekání zvoní v horské vísce kdesi.