Na hořce stvolu

Na hořce stvolu

květy dva vždy spojeny jsou spolu

tak jako lidé v radosti i bolu.

Ke slunci otvírají

modř svých zvonků sytou,

jdou po lodyze řadou jednolitou.

Dvě oči, srdce dvě, však jeden kořen,

pro symbol lásky snad byl hořec stvořen,

když oblohy kus padlo v skalní lesy.

Jak vyzýval by, objímaje sráz,

jen ruce podejte si,

ve dvou jít je snáz!