Na hoře a v údolí. (1.)

Ten bílý domek na skále

jak by to byla kaplička,

a byl v ní pěkný obrázek,

to byla moje Hanička.

K ní já se denně modlíval,

v naději prosil za víru,

však zapomněl jsem, zapomněl,

že obrázky jsou – z papíru.

Tu větřík se kdes zatočil,

a obrázek mi s sebou vzal,

teď pustá stojí kaplička,

jak věrnost by tam pochoval.