NA HORSKÉM HŘBITŮVKU

Ti mrtví, spící na stráni,

jak životu jsou ještě vydáni!

Otevřen hřbitov dokořán.

Ucítí první jarní van,

květ, vzrostlý v sněhu březnovém.

Hovoří mrtví s domovem,

o louce posečené sní,

horácké, příliš pozdní žni,

uslyší bouři, v létě hřmící,

ucítí zimní metelici.

Pode mnou dol a nade mnou výše.

Chtěl bych tam dřímat, ještě ze sna slyše!