NA HRADBÁCH

Na Paříž dneska myslím zas.

Tu výhodu poskytuje,

že byť tam i život šel mimo nás,

aspoň nevyrušuje.

Pěkné to chvíle bývaly,

když u versaillské brány

pod jasnou oblohou lítaly

zvečera aeroplány.

Postavy s hradeb se dívaly,

lidí, co měli víc času

než peněz, a obdivovali

vtělené myšlenky krásu.

A vlažný vzduch se kolem třás’,

jak motor oddychoval. – – –

Šel sice život mimo nás,

ale nevyrušoval.