NA HRADIŠTI PUŠPERKU.

V hradu rozvalinách

světel tančí hra,

slunce zlaté plamy.

Níž... tam pod střílnami,

jedna mladá jedle

zvolna k smrti zrá...

Kamenů pár zprahlých,

jako v žáru mech.

Kořeny v nich měla,

o život se chvěla

ve dne v noci. – Družky

zdrávy kolem v stech.

Kámen lakomý je!

Časem déšť jí vzal

i tu hrstku země.

Chřadl kmen, schlo témě.

Nebyl, kdo by najíst,

kdo by najíst dal!

Vítr hradu pán,

s hor když domů lét,

v půlnoční už chvíli,

slyšel, jak tam kvílí:

„Nemožno, ach, dosnít

sen mých mladých let!“

Tulák potměšilý,

časem krutý brach,

v mžiku vzal ji k tanci,

hvězdné při romanci.

A když padla, s chechtem

zmizel v skalinách!

Hradním nad příkopem

jedle umírá.

Uschlý má už kořen,

kmen i s chvojím zmořen.

Sedí na něm cikán,

na píšťalu hrá...