NA HRANICI. (III.)

Ha, národ ve zbrani! moc nad mocnosti,

vždy v dějinách to nejslavnější zjev,

kdy v trpný dav se vtělí reků ctnosti,

duch národa kdy vtělen v jeho krev.

Ba, kdo smí vzdorovat, kdy v slavné chvíli

svou vůli vyřkne národ ve zbrani?

Již slova toho zvuk jest také síly,

by na svých trůnech bledli tyrani.

A jest-li čas, by vstala v hnutí prudkém

tresť mužná šlechetného národa,

tu velké myšlénky se stanou skutkem

a cíle blíž se octne svoboda.

Tu zkrvaví a rozprchnou se mraky,

jež národům jich slunce skrývaly...

leč jedenkrát – tu před našimi zraky

ó velké dějiny! jste selhaly! –

Ó, vy, již věštce činíte si lháři

a zrádci trpitele svobody,

již despocii máte na oltáři

a rdousíte jí v oběť národy:

Těch vítězství vy dovršíte míru,

jichž slaví hrubé síly všemocnosť:

vy skácíte i nejsvětější víru,

tu v lidstva genia a v jeho ctnosť!

Když národy tak daleko své dráhy

svou mocí opojeni pobloudí,

kdo v ruku svou smí vzíti dějin váhy?

kdo velký lidstva zápas rozsoudí?