Na hřbitově v máji.

Pro živé i mrtvé kvete

každá snítka; nežli svadne,

živí, jen si utrhněte!

Mrtvým na jich lože chladné

také ještě dosti spadne.

Spadne květu, všecky rovy

že se v jemném bělu ztratí.

Živým vlastní srdce poví,

kde jim spějí jejich svatí,

kde jich hroby vyhledati.

Zatop, vlídné jaro, celý

hřbitov v jedno květů moře,

bratry skryj i nepřátely,

přešlou rozkoš jako hoře,

než jim vzejde jedna zoře.

Ach, tam dole! Sladký máji,

rci, zda jemnou tuchou spásy

sny tvé mrtvým v srdce vlají?

Či snad dech tvůj kouzlem krásy

s živých jenom city hrá si?

Máji drahý! Nitrem země

ať tvá zvěst se níží, sklání

stále dolů. Zlehka, jemně

dotkni se těch mrtvých skrání

jako pozdrav na shledání.