Na hřbitově v ****

Svou slávu poslední ve prachu moři

po hrobech táhnul večer červencový

i po zdi staré, tak že plál jak nový

kříž zlacený, jenž v staré mříži hoří.

Na každém hrobě, jakby roven zoři,

hrál podivný lesk temně purpurový,

ve trávě chvěl se, nápisů hrál slovy

na desce kříže, který v zem se boří.

A já jsem pravil stoje s holou hlavou

v tom ohně moři: „Pane, jaké světlo

zde rozléváš, co s rajskou zde chceš slávou,

kde trůní Smrt? – Nač v tříšť a troucheň

edenské růže sypeš? – Chceš, by kostí zkvetlo

v mžik illusí, co nemá budoucnosti?“