NA HŘBITOVĚ.

Pojď, na hřbitově listí šumí,

to listí letos poslední,

kde otec můj své spřádá dumy

a kde tvá matka tiše spí.

Tak ticho je tam – všecko dříme,

a hlína vlhkem zavání,

ó, jistě mrtvé uslyšíme,

jak oddychují ze spaní.

A u těch hrobů dvou pak stanem,

před tváří věčno neznámé,

a s listí šumem, větru vanem

hlas vlídný z dola poznáme.

A dlouho s duší láskyplnou

tam státi budem’ dojati,

a pro to, proč nám živí klnou,

nám mrtví budou žehnati.