NA HŘBITOVĚ

Pod květy lípy větve kloní,

z nich k nebi stoupá sladký dech,

v zbujelé trávě cvrček zvoní,

bělásci tančí po hrobech.

Na stezkách záře slunce jásá

a zlatí vetchých křížů řad,

na které občas vítr střásá

s haluzí pršku květů rád.

Smuteční vrby vlasy vlají

nad hrobu šachtou zející,

kde v slunci ženy naříkají,

v závojích černých truchlící.

V zatuchlé tmy se rakev spouští,

dusivé ticho nastává...

Tu náhle z kvetoucího houští

vytryskne píseň jásavá.

Jak stříbra déšť se řinou tóny

ve vůních, v záři sluneční,

a zanikají pláče stony,

jen píseň vítězněji zní.

V temnoty hrobu hroudy duní,

poslední klesla na rakev...

Motýli tančí v květů vůni

a z houští jásá kosa zpěv.