NA HŘBITOVĚ.

Smutně zvonek volá k hrobu den,

Rolník z pole k malé chyši

Mdlým se krokem ke vsi blíží;

Celou zem již krýje sen.

Hroby stříbří bledé luny svit,

Větyrek kol hrobu věje,

Slavíček tam líbě pěje,

V ňadrech budí mutný cyt.

Nade mnou na kříži Chrystus pní

Kol obzářen světlem lůny;

Větřík v moji harfy strůny,

Věje, ani sami zní.

Osvícená vlnka lunou hrá

V potůčku, jenž v luhy stinné

Kolem hřbitova se vine,

V jeho volších holub lká.

Na těch hrobách já jen sedím sám,

Vůkol bledé stojí stíny.

Píseň, moji mrtvé Líny

Ostatky teď pěju vám: