Na hřbitově.

Zachvěly cypřiše hlavami

a děly svědectví přečarovná:

„Mnoho tu lásky je pod námi,

jí žádná živá se nevyrovná!“

Z cypřiše jedné tam v ústraní

zní cosi ptáčkovi v sladkém hlasu:

„Všichni, och, hřbitova poddaní

co živi neznali lepších časů!

Sotva že sluníčko vychází,

a sotva zazvoní píseň ranní,

přátely hroby se posází:

,Ó synu, matičko, na shledání!‘

Oj, což tu srdečko zaplane,

oj, což v ně mládí kus opět skočí,

vzpomínkou luznou je ovane

a vroucí naručí poobtočí!

A což kdy přítele k příteli

tu ve hrob po letech nesou z dáli:

jaké to shledání, veselí!

Co živi takého nepoznali!“