NA HŘBITOVĚ.

Hroby pusté, rozvalené,

bez kříže a bez kamene.

Od hrobů se růvek dělí,

smutnější jste neviděli.

Matku jinde pochovali,

dítě tady zanechali.

Do vypráhlé sypké hlíny

vrývají se ostružiny.

V zimě jen ji větry krejí

milosrdnou pod závějí.

I ať květe, i ať mrazí,

sem už nikdo nepřichází.

Jenom v noc, kdy živí spějí,

chví se ostruž pod kročejí.

A jak vítr dále spiší,

kolebavku nese tiší.