Na hřbitově.

Ve hřbitově květném, jarně zeleném,

Seděl sem na hrobě, píseň zpíval sem,

Co se v ňadrách budívá,

Když zem z jara okřívá,

Zpěvem jevil sem,

Zpěvem jevil sem.

Kostnice pode mnou hle odevřená,

Mnohá kosť a lebka do ní vložená –

Z kostnice já lebku vzal,

Věnec jí na čelo dal,

A k ní zpíval sem,

A k ní zpíval sem:

„Nebylas již dlouho, lebko, věnčena,

Po dlouhém tě čase věnčí ruka má,

Lebko, věnčím tebe zas,

Jarní navrátil se čas,

Lebko, zpívám ti,

Věnec dávám ti!“

A tu slyším sladší hudbu tajemnou,

A hle tajná ruka věnčí hlavu mou,

Žasne sladkostí můj sluch,

Jakoby se lebky duch

Vznášel nade mnou,

Věnčil hlavu mou!