Na hřbitově.

Už je dávno po klekání,

já tu posud bloudím,

u nového parůvečku

staré srdce troudím;

ze všech květů na mohylce

žalosť na mne zírá,

ale z tváře jemnou rukou

větřík slzy stírá.

Stírá, ale nezastaví,

co mne v duši moří, –

krůpěje tam žalu mého

sterou jiskrou hoří,

ohnivým se deštěm snáší

s čela v temno hrudi,

v nich smuteční ohniváček

písní mých se budí.