NA HŘIŠTI.

Ať zuří duchů na kolbišti

boj o myšlenku tu neb onu,

ať jiných davy

si lámou hlavy,

jak upraviti život příští

těch strádajících milionů,

jež plní v městech ztuchlé byty!

Fi! malicherné otázky ty

se o náš rozum povznesený tříští –

my klidně hráme kopanou.

Dík, že ta tam už léta jsou ta,

– ba, k smíchu je nám věk ten celý –

kdy v stálém boji

jen o řeč svoji

si naši předci kuli pouta

a pro ni – bloudi – krváceli.

Oč stojíme my nyní výše!

My nedbáme ni hranic říše

a k srdci přivinem i lidožrouta,

jen hrá-li dobře kopanou.