NA HROB NEZNÁMÉHO.

Začarovaný prolomil jste kruh

a Oblomovů zbyl se mdloby škodné.

Hrd, pospíchal jste splatit čestný dluh

života svého zemi svojí rodné.

Pod vzdálené jste země oblohou

snil o domově, o krásnějším žití.

Bil jste se za ty, kteří nemohou,

a za ty, kteří nechtějí se bíti.

Nedůvěřujem’ póse hrdiny,

jež s marností se chladně loučí světskou.

Snad též vám byly těžké hodiny,

když zahradou jste kráčel Olivetskou.

V požáru dýmu, za hřímání děl

noc byla někdy vražedná a chladná.

A Pokušitel slovy písma děl:

„Jestliže budeš klaněti se, padna – –“

A někde doma, v hluku ulice

po moudrosti se jiná moudrost rojí.

Chodili jsme tam, rozumujíce:

„Je život jeden. Povinnost je dvojí!“

Vy mladistvý však upíral jste zrak

do budoucnosti, jež je nedohledná.

A řekl jste, když síru soptil drak:

„Je život jeden. Povinnost je jedna.“

V té době krisí, v době katastrof

šel jste a zašel v mladém, krásném spěchu.

Své strofy kladu na neznámý rov.

Dobrou noc, muži! Spěte ve cti, Čechu.