NA HROB SEDMNÁCTILETÉ

Mé dítě, tu na malém hřbitůvku

tvých sedmnáct odpočívá jar.

A růže ti voní na růvku,

dnů letních bolestnící dar.

Tys měla to štěstí, že básníků

tě neznala sloka řemeslná,

těch skandalisujících cyniků,

žes byla prosta jak vůně a vlna,

žes odvála, odplula, o tobě

že nevěděl básnílek ješita.

S žen jinými znectěném ve hrobě

bys octla se, na pranýř přibita.