Na hrobě Čelakovského.

Dřímáš, dřímáš, pěvče nesmrtelný,

v chladné zemi mezi červy leže,

Anoť duch tvůj, letoun bezetělný,

Jedin sám ten temný hrob svůj střeže.

Nikde hlásku, nikde ruky chtivé

Nezvedá se zdobit hrob ten nový;

Sypeť raděj mohylečky lživé

Lid ten bludně na tret bublinový.

Nuže pěvče, povstaň z hrobu svého,

Klepám na drn, pod nímž dřímáš tuze,

Z mramoru se zjev mi kararského

Stoje v krásně květovaném luze!

První zrnko k pomníku ti kladu,

A vy za mnou zrnka klaďtež, nuže!

Tu vám žáček jeho dává radu:

Sebe sám ctí národ své ctě muže.