Na hrobě Kristýny, hraběnky z Deymů na Stříteži.

Na keříku vlasti milém

Květlo dny své mladosti

Poupě krásné v puku čilém

Zraku všemu k radosti.

Nebe jemu návidělo

Hodnému bláh nevadlých,

Samo s ním se těšit chtělo

V jaru stálém rájů svých:

Vyslalo sem vichr divý

Do milostných krajin těch,

A ten ztrhl zkázy chtivý

Poupě k želu srdci všech!

Jeho listové tu vadnou,

Překrásného chrámu zbyt:

Ale duši jeho ladnou

Blaží nebes věčný klid.

V lůně lásky odpočívá

S kůry duchů spolčená,

Ještě po keři se dívá,

Ku svojím i tam ze zná:

Také u nebeské slasti

Zpomíná své milé vlasti!