Na hrobech české slávy.

Na hrobech české slávy

květ’ blín už dlouho dost, –

teď vzhůru, české hlavy,

je čas, by vavřín rost!

Je čas, by vavřín zkvétal

z těch zašlapaných lad,

jak na skráň Žižka vplétal

jej kdys a Poděbrad!

Na hrobech české slávy

už natruchleno dost, –

je čas, by vstala z návy

ta stará rekovnosť!

Kde věky zněly stesky

a meče trávil kaz,

ať jednou staročesky

to zahlaholí zas!

A kde to znělo hranou,

ať život omládá,

– a muž odpoví ranou,

kde rána dopadá.