Na hrubou lavici kles’ a vzdych’;

Na hrubou lavici kles’ a vzdych’;

ba zaprodal tužby, sny mládí,

léta paží k činu vzpřímených

za Klid (v něm hyény vyjí a syčí hadi)

šedivý mnich.

Nitrem mu vodopád dosud hučí

a hmota skály kol tichá

v něm kácí se, tříští, mluví, vzdychá,

krev země mu srdcem burácí, skučí.

Litera němá, ah život zřít v plamenech,

život šumný, veliký, kypivý,

řeky spád po kluzkých horských kamenech.

Na hrubou lavici v trpkém snu odříkání

uložil hlavu mnich šedivý.

Pavouk se zvolna po nitce spouštěl na ni.