NA HUDBU.

Tóny! zvukové vy světů netušených,

zakletých jste duchů bědování,

padlých nebezpourců žalování,

bohovzdorné steny tužeb udušených!

Jakých nářků z míru vyrušených,

o nichž svět náš dávno nemá zdání –

jakých pohrom kruté zažehnání

spí a probouzí se v ňadrech vyděšených?

Rozrývá se mysl polekaná,

jak byste jí schválně zpomínaly

na ty původní, ach zašlé světy,

Kterých prázdni život vedem kletý;

a vy tóny, jako byste znaly

kraje ty, z nichž duše povyhnaná.