Na husu.

Husa je předobrý pták, co má, vším prospěje lidem;

mlsnému maso je vhod, počtáři, an nemůže s místa,

husy zpomůže brk; práv hájce a bříchatý soudce –

kdyby nebylo hus, zle vyšel by s vačkem a bříchem;

Apollo často dost by zůstal bez uměn; mnohý

švarný – beze cti muž a pán – by nezůstal pánem;

husa ukrotí hlad a zlou věc ošatí vábně;

způsobí nepřítele i přátel upevní svazky;

hájí čest, když chce; když nechce, tu ostudí nectně;

mnohému tytule dá, jež moudrý by nehledal při něm;

rozmnoží pokolení svým milým zahřetím často.

Mnoho bych o huse řek, však strach mi to povídat brání.

Velká husy je moc, nebo v každém panuje domě;

máme-li na světě co, s čím husa by neměla dělat? –

Mnohotvárný se duch vždy způsobem vyjeví husím:

cokoli na těle jest a co svědomí tajného mívá,

husy vyjeví brk; i mrtvých tajemství hlásá.

Bez husy mnohý je lid, že by nevěděl, je-li kde nebe;

peklo mu svědomí dá nebo spojení s člověkem zlostným.

Pánem mnohý že jest, jen husím provodí křidlem;

vdov a sirotků, rovně co meč, nám podala husa.

Darmo je peníze dát i darmo je peníze přijít;

bez husy jistý-li kdo? – I v tajné se prodére skrejše.

Proto za časů těch, když pánové neznali hus, jen

rukou dáním vše, co na mysli, na srdci měli –

k pravdě se přivinul meč – svým věrným hájili slovem;

pravda a ctnost jsou vždycky se držely v poctivém sňatku.

Příteli, rci, je-li tak, co se svět dal v porobu husám? –

Jakžkoli ráda se vždy v svém husa potoku koupá,

tak si i častěji dost z očí hořkou koupeli činí.)

Husa je všemocný pták, ní svět se spravuje dávno.)

Život a smrt dost často záleží na husím péře.

„Mlč již, příteli, mlč! – vždyť husa je pitomý ptáček.“

Běda, přeběda nám! – Tak snadno jí užije každý.)