NA HVĚZDY.

Vás, Jež v Nezměrné Dálce,

v Nestižitelné Výši,

ale v poslední řadě stejného původu,

v základě stejného složení, v podstatě stejného poslání s námi,

plujete-stojíte nad námi:

Žár i Řád, Záře i Kosmos,

Žár neustále proměňovaný v šílený a přece zákonný pohyb

kolem Ideálního Středu za Tajemným Ideálním Cílem,

vznešeně nehybny na nebes obzoru i ve svém šíleném letu,

zářící krásou a touhou v propastech nicoty, mrazu a tmy;

Vás, ó Matky Života a Kněžky Věčnosti,

Lidstvu všech pokolení od Jeho vzniku až po dnes,

od dnes až po Jeho zánik,

na všech rovnoběžkách a polednících viditelné,

tak ve své trvalosti pohybu a pohybu v stálém zářícím trvání

našemu Lidství, bědnému nepatrností a smrtelností,

ale zářícímu nehasnoucí, neumrazitelnou touhou a neústupným nezmožitelným úsilím po velikosti a nesmrtelnosti

stálý zářivý, vznešeně výmluvně němý v dálce a výšce Nebes příklad a vzor –

Vás, básník, vzývám a pozdravuju obdivem nekonečným, ó Hvězdy!