Na J. M. Leopolda druhého, krále českého.

Vlídný národ k tobě co k laskavému

Bohu, mocný králi, se utíkaje

S sepiatýma rukama, s slzýcýma

Očima volá:

Pospěš Otče! do milé vlasti, jako

Slunce probuď k životu syré kraje,

Jako anděl rozbroje zahnav ustav

Pokoji chrámy!

Zplašiv mraky podvodu, podej ruky

Přívětivé moudrosti, aby květy

Učenosti v mladivé kráse jaly

Vznikavé duchy,

Ratolesti sladkého štěstí bujně

V ourodnější pučely zemi, vůně

Nevinnosti, čistota cti a lásky

Zjasnily Čechy,

Aby Karla velkého zlatý věk se

Vrátiv, venku radosti, v městě slávu

Rozsývaje, hvězdami šlechetnosti

Ozdobil kraje.

Pod ním Čechy bohaté jako sady

Rozkládaly poklady štědré půdy,

Vyhrnuly zázraky rozumnosti,

Výbory uměn.

Ctnost a sýla spojila dobré srdce,

Vtip a mravy krásyly sličné panny,

Zdravá pilnost šlechtila mládky, moudrost

Muže a starce.

Hry a zpěvy volného lidu v městě,

Plesy v kraji hlásaly tobě světe

Jasných stavů jednotu, panování

Moudrého krále.

Láska Božská rozněcujícý duše

Statných Čechů pudila k činům muže,

Mrak-li hnal se nebezpečenství, hrom-li

Závisti zahřměl.

Zjasňujícý pokoje tvář a oko

Starostlivé moudrosti, moc a blesk a

Vlasti čest se rozplozujícý v květu

Zvěčnily Karla.

Podnes zdární synové vylíváme

Slzy svaté vděčnosti, podnes v těsnu

Vzdychajíce po tobě Karle díme:

Do Čech se navrať!