Na J. V. P. P. Hraběte Kašpara z Sternberka.

Hvězdo stkvělá v syvé nocy,

Co jsy v bouři nerozumu

Světlem živým Božské mocy

Krásu vyvodila z rumu

Zbité slávy, pravdy svaté

Vztekem šalby jedovaté,

Co jsy jmění, čest a zdraví

Pro vlast drahou nasadila,

Láska pevná vydobyla,

Že se Čechy v blesku slaví!

Tvůj kmen nepostíhlé slávy;

Jaroslav květ statečnosti,

Evropa když s všemi právy

Svobody a šlechetnosti

V propast necti bezednivou

Klesla zůřivostí divou,

Hráz se opřel rozvodnění.

Darmo nádhernými čely

Vlny skálu orážely,

Bůh spial proudy rozvzteklení.

Hvězdy pokoje a lásky

Prodraly se z mračen krutých,

Anděl lahodnými hlásky

Povolával uleknutých

Lidí k blaženosti chrámu;

Ti se z nepokoje prámu

Pnuli k spasyteli svému,

Jak se k otcy tisknou dítky,

Nesouc vděčných srdcý kvítky

Oltář zdili muži ctnému.

Z krásy lidí plésajícých

Trhl se Homér s mocným zvukem,

Hlásal vzteky stírajícých

Ukrutníků hromným hlukem,

Slavík vyzpěvoval zmatky

Dívky mdlé a outlé matky,

Orel mířil k nebi letem,

Spatřiv v blesku Jaroslava,

Vyhlašoval, jak se hlava

Moudrá krásý slávy květem.

Tak jen moudrost Božská řídí

Zmateného světa běhy,

Lev se v temnu jasna pídí,

V bouři svárů stíhá břehy

Pokoje a národnosti,

Hromem pravé statečnosti

Lsti a chlapství kruhy drtí,

Líbá řád a ctnosti bledé

Z necti k trůnu slávy vede,

Vykupuje vlast svou smrtí.

Můzy, nelichotné dcery

Pravdy přísné srdcem vřelým

Dorážejíc na pověry

Závistníků hrdých, smělým

Čelem světu vypravují,

Jak se divy rozvinují

Z bouře zžírajícých válek

Božstvím odvážené hlavy,

Mírem vyčištějí mravy

V ráj y křísý z pouště kálek.

Přítelkyně nejvěrnější

Tklivých lidí v putování

Radovánky nejčistější

Rozsývajíc v namahání

Růžemi a rozkošemi

Vedou po kvetoucý zemi

Putovníky k blaženosti;

Zde jim šalbu strhše s očí

Sladnoucými zpěvy točí

Pravdu z čisté rozkošnosti.

Bludy mrou a trnou hrůzy,

Syvé hasne ukrutenství,

S nebe loudí vnadné Můzy

Moudrost krásu člověčenství.

Slunce učenosti svítí,

Lidé cenu Božskou cýtí,

Duch se pne a srdce šíří,

Láska obměkčuje skály,

Ctnost květ rozmnožujíc chvály

Vznešenější mocý píří.

Jaroslav sstřel ukrutníky

Líté světa zděšeného;

Kašpar pověr bojovníky

Zplašil z kraje ourodného;

Slovo řekl: chrám Můzy slaví,

Z pukřeniny živne zdraví,

Krása okouzluje Čechy,

Mocný duch se předky sýlí,

Do věčnosti obr cýlí

Roje vzdělanosti vzdechy.

Darmo Alpy děsý ledné,

Ohněm víří rozpukliny,

Slunce tmí se, měsýc bledne,

Tvorů skoumá žiloviny;

Přebíraje bylin světy

Nejlícnější skládá květy

V čerstvý věnec učenosti.

Z jedu med, z pěn zlato zbírá,

Vlídným okem slzy stírá

Utejrané nevinnosti.

Svět se klaní rozvážení

Mohutného panovníka,

Který v svatém rozhorlení

Pilnost lije do rolníka.

Kde jste Lumírové s věncy?

Neste poctu oslavency,

Rozhlašujte světem divy!

Z tmy se Homérové vinou,

Zlatý věk a sláva kynou,

Hvězdou jsou y hroby živy!