Na jaře.

By Adolf Brabec

Když přišlé jaro rozpínáš,

si živůtek svůj vábný,

na kraj mne rodný, půvabný

zas znovu rozpomínáš.

Tam kvete as juž petrklíč

na naší veské pláni,

kde u zdi hrají děti míč,

níž pomněnka se sklání.

A cesta domů úží se,

zarůstá travou, mechem,

sedátko pod ořechem,

se zemí blíž již druží se.