Na jaře...

Na bujném oři pádilo

tu mladé jaro kolem

a bujná zeleň rozlila

se lučinou a polem.

Jak z říší tajných usedá

na větve listí nové

a vzletají z houštin v krvi

pohádek tisícové.

U paty stromku mladého

z pohádek těchto zkvítá

tak konvalinka nevinně

jak první láska skrytá.

Rozvilo se jarem kvítko,

rozvilo, se rozvilo,

a než slunce zacházelo,

zrosilo se, zrosilo.

Zrosilo se čerstvou rosou,

jasnou jako hvězdy jsou,

když z večera vycházejí

šírošírou oblohou.

Zrosilo se čerstvou rosou,

krásnou jako perla jsou,

když ponejprv vyřinou se

na tvářičku mladinkou.

Zrosilo se, zrosilo se

jako mladé lásky květ,

když mu nebem jeho blaha

žaly začnou vycházet.