Na jaře.

Stál jsem dole v zahradách,

ozářených slunce světly,

žhavý jarní vítr táh’

ve snětích a korunách,

které kvetly.

Jakobych byl stromem sám

v jarním větru, slunce jase,

listí mám a větve mám,

které k nebi pozvedám

v květů kráse.

V slunce zlatých paprscích

moje koruna se koupá,

cítím, kterak v žilách mých

z žití hlubin neznámých

míza stoupá.