NA JAŘE.

Vy zčeřené vody, tak hravé zas,

tak blyskotné, šumné a smavé!

Jen jaro se do vás usmálo,

již radost vám na očích plave.

Ty sluníčkem hoří do zlata,

když nad Prahou jitro se zvedá,

a tisícem blesků stříbrných,

když luna vás celuje bledá.

A kdo tudy chodil zasmušen,

vy hračkou mu zjasníte líce,

i chodí sem znova, znova zas

a bez vás být nemůže více.

Jste jako ta dívčí spanilost:

jen zahledět blaze se jednou –

a nosíš ji v srdci jak obrázek,

až stářím ti kadeře zšednou.