na jarní zemi

když vzduch tě hladí něžnou rukou,

a jarní země zavoní,

tu náhle radostí i mukou

tvá zasnoubená mysl zní,

a klid když s tichem šepotá si,

a ze všech hájů, luk i skal

se zdá, že prýští zdroje krásy,

bys život vzal a miloval,

tu rád bys vzal a v míru s všemi

bys krásu světa hýčkal rád,

ten dar, jenž nás tu závějemi

rozkoší může zasypat.

a přece s popáleným nitrem

chodíváš vesnou spanilou

a políbíš se s vonným jitrem

jak s ženou na smrt vedenou.

i když tu lidé nejsou právě,

cítíš tu číhat hrabivost.

podobna zločinu i slávě,

po sobě nechá holou kost.