Na Jaroslava Kvapila.

On „mystické“ rád básně píše –

u něho „noc má plno hladu v břiše“,

„houf chimér v cestu vybíhá a štěká“,

fantomů roj kde „vášní šílí“ – snad i heká, –

a „v tónech ospalých zas vzpomíná si“

na „mrtvou lunu“, „nočních fial“ krásy,

jež rostou „z bařin snů“ a „starých hrobů skrýše“

při „záři měsíce, jež dolů padá tiše“ – –

on „mystické“ rád básně píše.

„Voskové prsty tlukou do kytary“,

„noc vlasů jedovatá“ šíří ostré páry,

mu „vůně snů nad hlavou šumí“

(ať třeba čtenář tomu nerozumí!);

vše dohromady „mrtvou vůni“ dýše – – –

on „mystické“ rád básně píše...