Na Javoru.

O díky Tobě, Bože Hospodine,

za tuto zemi bohatství a kras,

z jejížto dějin zní mi těchy hlas,

že z mučednictví nový život kyne.

Můj národ povstal, žije, nezahyne,

Ty sám, o Bože, jsi mu stavěl hráz,

by cizím živlům nepad na pospas,

jak kapka vody v širé moře splyne.

Tak nadšen stojím, v očích slzy slasti,

s Javora štítu hledím v rodný kraj;

Buď požehnaná, moje rodná vlasti!

Zřím města, vísky – v nich lid dobrý, dělný,

kol pásmo hor, jež chrání tento ráj...

Ó díky Bože, mocný, nesmrtelný! –