Na jazyk český.

Dělali sme sobě brachu,

Milý Čechu, hejblata,

Že tě bez povyku v prachu

Naše pohřbí vnoučata;

Sýdlo tvé že cyzozemec

Opanuje časem Němec.

Dlouho dost nám srdce svíral! –

Mnohý věrný vlastenec

Vzdychal, slze s očí stíral,

Vida, jak ten vetřenec,

Jak je tobě velmi těžek,

Zajícy co někdy ježek.

Zeman se tě valně štítil;

Měšťan, jeho opice,

Stejnou k tobě nechuť cýtil;

Z měst tě štvali v vesnice,

Mníce, že jsa tuze prostý,

Hodíš jen se pro lid sprostý.

Pohřbit chtěli v nepaměti

Tvé památky, nápisy.

Měly děti nevěděti

Otců činy, popisy,

Že již byli Masojedi

Za Tomíry tvoji dědi.

Ubohý měl přijít Hájek

Snad na míru krejčímu,

Na pepř Ezop, tvůrce bájek,

Heřbář k čemus horšímu;

Měls mít Besto, milý hudče,

Stejný los, co Šimon z Budče.

Praho! Praho! země máti,

Milás Čechů utěcha.

Mohlaližby z tebe státi

Z mateře se macecha?

Zdálo se v té smutné době,

Lev že český usnul v tobě.

Lev že pošel? ne! ne! směje

Český zas se pahorec.

Od svatého Víta věje

Ještě řeči praporec,

Kterou svatý Vojtěch zpíval,

Svatý Václav Boha vzýval.

Víte věnce! stavte máje!

Stavte města, dědiny!

Prozpěvujte pole, háje,

Hory, doly, lesyny!

Vše, co Čechem jest a slove,

V moři radosti ať plove.

Zavzni troubo po vší zemi

Do oudolí, po lese,

Tvůj ať zvuk hne Čechy všemi,

Každé srdce otřese.

Když jak hrom tvůj hlahol hukne,

Závist ztrne, žlučí pukne.

Druhý Karel, Otec vlasti,

František, náš milý král,

Otřel slze, shladil strasti,

Má Čech žít a slynout dál.

Budiž stkvícý Jeho jméno

Věčně věkův zvelebeno.

Ten, co našich milých dítek

Hojné vtipu pýření

Zahřívá, by zrostlo v kvítek,

V kvítek ctnosti, umění;

V češtině, již toužil zničit,

Musý sám se nyní cvičit.

Poď, cti hodné vítej hosti:

Řek a Říman Čechyni

Uvedou v chrám spanilosti,

Vtipu, chuti Svatyni.

Na velebné těš se práce,

Na Homéra, na Horáce.

Slepá, co má meč a váhy,

By tě vznesla Bohyně,

Hlediž vlasti oddat záhy

Rozmilé se češtině;

Tak se zastkví česká země,

Předstihne Čech jiné plémě.

Šťastnou vidím všudy změnu:

Vlasti tvář již odmladá;

Přicházý Čech v větší cenu,

Cyzý trůn se rozpadá.

Kdo se němčil, teď se češí,

Staří, mladí, všickni pleší.

Z Čech kde Labe běží ječe,

Kde se prejští Vltava,

Cheb, kde teplá Ohře teče,

Budějice, Jihlava,

Boubín zas y Krkonoše

Přijmou Čecha za Panoše.

Radujte se bratří s námi

Moravané, Slovácy!

V spolek svatý půjdem s vámi

Slezané a Polácy!

Jeden Jazyk! naše heslo

Buď, by nám to slávu neslo.

Srdečně se obejměte,

Slib učiňte do šiku:

Vždy že věrni zůstanete

Králi, Vlasti, Jazyku.

Nebe slib ten žehnat bude,

Čech sy slávy vydobude.

Škřítku, Šetku, panstvo naše

Duchem Českým nadchněte,

Od Libuše, Tetky, Kaše

Potomků se nehněte;

Tak y přes čas vaše Jméno

Hlučně bude velebeno.

Otvírá se mi již nebe,

Ráje svítá dennice!

Vidím záři vůkol sebe,

Čechy, Svaté, Světice.

Čech se jasně korunuje,

Ctí a slávou paprskuje.