NA JEDNÉ STRUNĚ.

Vám chválu na jediné struně, krásná, zpívám,

jak do vlasu vám fijal vůně s rosou padla,

jak rovnáte se bledé luně, jež se zchladlá

přec zářněji vždy s nebes tůně kloní k nivám.

Vše v píseň svou, jež touhou stůně, žehrav skrývám,

v ni hleďte – k rozluštěné runě – do zrcadla,

však Ofelií ne, květ v lůně, do vod zvadlá

jež shýbala se v nízkém čluně k lhavým jívám.

Jen neutoňte jako v suně derviš podlý!

Hle, již vám cválá slavně duně veršů příval

na těla sníh, na zlatém trůně syrské modly.

Ó, usmívejte se tak slunně ve svém studu,

já Astaroty o koruně pro vás sníval...

Vás věčně na jediné struně vzývat budu.