NA JEDNÉ STRUNĚ.

Buď život sladký sen

a jedno opojení!

Co venku kvílí jen

pláč, vzdor a nářek, sten?

Jsme hmoty, mžiku plen

v svém bdění i v svém snění.

Co noc dá, co dá den,

ber z všeho opojení!

Ach, život! Řada změn,

co včera bylo, není.

Uč naslouchat se jen,

jak vře to a se pění!

Štěk psů a vytí fen,

to pustý kontrast jen

v tvé tiché, tvůrčí snění.

Jsme hmoty, mžiku plen

pod maskou různých jmen,

ber z všeho opojení!

Ach, všecko, vše se mění,

i sladký úsměv žen

i jejich roztoužení!

Tak z této řady změn,

ať tvůrce jich, ať plen,

kde jiné cesty není,

ber z všeho opojení!