Na jednu hvězdu.

S nebes výše jedna hvězda sklání

svou čistou ke mně, křišťálovou líc

jak sestra, toužíc s bratrem po shledání,

jej zdáli sladkou něhou konejšíc.

Buď vítána mi, perlo všehomíra,

ty družko moji hořké samoty!

květ srdce mého k tobě se otvírá,

neb samotno je v světě jako ty.

Na zemské strasti rád chci zapomníti,

i na to, co mi život slíbil dát,

tvým čistým svitem chci se opojiti,

a tebe v duši umříti chci rád.

Ty sestro moje, touha má se splítá

s tvou září v jeden nezkalený proud,

zde mně, tam tobě vroucí pozdrav skýtá –

kéž možno nám se v sobě rozplynout!

Nechť marně ždám – však vím, že v smrti chvíli

až zemské vazby rozlomí můj duch,

tvá bílá zář se k mému čelu schýlí,

a na ní vznese k tobě se tvůj druh.