NA KLINICE.

Jak list se třásla. V očích chorá vláha

a v skráni vyschlé modrých žilek sítě

jí ozdobou. Že chudičké je dítě,

má tolik očí sytit polonahá!

Zavírá oči... Cizí ruka sahá

jí na košilku, kde spí ňádra v skrytě...

Na prsa dlaň svou tiskla křečovitě

a tichounko se zardívá a zdráhá.

Ó, já bych zlíbal, kudrnáčku bledý,

za červánek, jenž v tváři se ti zmáhá,

tvou drsnou dlaň, již práce denně ryje.

A jak ta ruka lékařova váhá,

já myslím si: i přísný démon vědy

se zachvěje, kdy mluví poesie...