NA KNIHU BÁSNÍ LÉONA DIERXE.

Tvá píseň sladce zní a konejšivě,

sluch netrhá mi bouře fanfarou,

ni červem neodbytným nerve mozek.

Jest jako z ambry drahý růženec,

jejž s úctou ke rtům zvedá Moslemin

a jehož zrna vůni dýchají

a vidění a extatické sny.

Jest jako lotosu ten bájný květ,

jímž sladký úkoj plavcům zbloudilým

ovládnul smysly s němou resignací.

Čtu stále ve dne, v noci, zvláště v noci,

a cítím, vlna citu, myšlénky,

jak s rhytmem v souzvuk jde a srdce tluk

s tvým rýmem v tom, co život splývá v sen.