Na knihu veršů.

Je dopsána. – Ach, tak se život stáčí!

Byl dobrý, zlý? – To skoro těžko říci;

byl dobrý tvojí duší milující

a zlý, když bez tebe jsem hynul v pláči.

Tak pomalu se na Golgotu kráčí,

tu Cirenský jde Šimon s vlídnou lící,

tam hebrejská řve luza zlolající,

a dřevo těžší hloub se v prachu vláčí.

Však Šimon je tu přec – to rozhoduje!

Zvlášť můj má vlídné tak a sladké tahy,

tak měkký ruky stisk, tak úsměv milý,

že kdybych u cíle stál oddychuje,

rád, konec všeho že mi kyne blahý,

a on řek’: Znova! – začal bych v té chvíli.